Další úprava blatníků na koloběžce Yedoo Mezeq
avatar

Jak jsem nedávno psal, podařilo se mi ze zadního blatníku ztratit koncovku. Což je velmi nepříjemné, protože zakončení zadního blatníku je hodně na očích. Bez koncovky tedy rozhodně zůstat nemohl a nějakou svépomocně vyrobenou koncovku jsem tam dávat taky nechtěl. Takže jsem o tom špekuloval a opět kutil.

Rozhodl jsem se na zadní blatník předělat koncovku z předního a teprve na přední blatník vyrobit koncovku vlastní – přece jen náhrada na předku tolik vidět nebude a navíc mám tím pádem možnost si s oběma koncovkami pohrát: se zadní, aby pokud možno nerachtala a přední vytvarovat a upevnit tak, aby fungovala co nejlíp.

A tak se taky stalo. Chytil jsem se prvně obyčejného papíru, na který jsem si postupně namaloval šablonu tvaru nové koncovky předního blatníku. Podle původní koncovky jsem si vzal základní tvar vč. oka pro spojovací čep a pak papír opakovaně přikládal na blatník a uvažoval, maloval a ostříhával tak dlouho, dokud mi z toho nevyšel finální tvar. Ten jsem potom přenesl na plastový karton, vystřihl, natvaroval, potřebně perforoval a výsledkem je toto:

      

Schválně jsem tu koncovku udělal poměrně dlouhou, dotáhl jsem ji téměř na úroveň spodní hrany rámových trubek pod stupačkou. To je podle mého názoru maximální únosná délka, kdyby byla ještě delší, už by škrtala o absolutně každou nerovnost. Takhle tedy škrtá taky poměrně dost, ale celkem to jde.

Důvodem pro tuto délku je maximální redukce odstříkávajících nečistot už blatníkem. Mým záměrem však bylo pokud možno úplně zamezit přístupu nečistot až na stupačku. V minulém článku jsem prezentoval rámovou záštitu, která se mi však vevnitř rámu přestala líbit a navíc s prodlouženým blatníkem už byla také zbytečně dlouhá. A tak jsem sáhl i na ni.

Třetí verzi rámové záštity jsem vyrobil z té původní vnitřní, jsem zvyklý neplýtvat materiálem. Po sáhodlouhých předchozích úvahách jsem ji vytvaroval tak, aby se vešla mezi rámové trubky, nahoře ji k trubkám uchytil tradičně stahovacími páskami a dole přes talířové podložky přišrouboval zespodu ke konzole stupačky.

      

O předchozím řešení záštity jsem řekl, že ničemu nikde nezavazí – nebyla to až tak úplně pravda. Tím, že byla o pár milimetrů širší než rám v tom místě, přeci jen jsem o ni malinko škrtal při odrážení. Toto vnitřní řešení, zakomponované přímo do rámu, však už doopravdy nemá kde ani čemu zavazet.

Samozřejmě, nic v našem světě není ideální, a není taková i tato záštita. Předchozí verze sice kvůli své šířce maličko zasahovala do funkčního profilu nohy při odrazu, ale díky témuž o něco lépe kryla. Tato třetí verze ničemu nikde nezavazí, spolehlivě však kryje jen v přímém směru průjezdu kaluží. Tehdy je na stupečce skutečně sucho! Jakmile jsem v kaluži začal kličkoval, už mi bokem trochu nacákalo. Nijak ovšem drasticky, v této míře to beru – a konečně, kolikrát budu při skutečné jízdě v občasné kaluži zatáčet tak často a tak moc, jako při tomto testování…?

      

Co se týče zadního blatníku, o něm jsem už posledně řekl, že skutečně dobře zachytává veškeré nečistoty už ve svém továrním provedení. To platí, díky jeho délce, kdy poslední nečistoty odstříkávají prakticky svisle vzhůru, se na mě zezadu opět nedostala ani kapka.

   

Stejně jako posledně si však i tentokrát musím postesknout na to jeho protivné drnčení při jízdě po běžném asfaltovém nebo betonovém povrchu, kdy díky trvalým jemným vibracím ustavičně rachtá. Domnívaje se, že to dělá nepříliš pevně uchycená koncovka, jsem v zájmu zabránění jí v této rozčilující radovánce vylil veškeré styčné plochy s blatníkem silikonovým tavem. Bezvýsledně, blatník vesele drnčí nadále.

Až když jsem si k němu sednul a skutečně důkladně ho prohlédl se zájmem najít skutečný původ toho rachotu, jsem si také povšimnul pláště, co se pod ním otáčí. Teprve tehdy mi došlo, o co jde. Při těch vibracích totiž blatník svou koncovkou bočně naráží na poctivě natvrdo nahuštěný plášť, který při své šířce 1.25″ pod ním prochází poměrně těsně. Takže bohužel, rachotit se bude dál, s tímto nejde hnout.

Holt je ten blatník měkký. Chtělo by to možná pevnější materiál, ale rozhodně taky dvojité tvrdodrátové vzpěry, pěkně jednu u koncovky a druhou uprostřed oblouku; tato jednoduchá nemá šanci blatník udržet. Kostka má ve svém sortimentu perfektní zadní blatník, přesně takový, jak říkám – ale ty šílený peníze za něj prostě nedám.

A pak je tady ještě jedna možnost… udělat si ty vzpěry sám…


Komentáře

Další úprava blatníků na koloběžce Yedoo Mezeq — 1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.